Božena Jirků

Mladí lidé chtějí pomáhat, jen je třeba je umět oslovit

10. 09. 2014 14:45:47
Jsem dvojnásobnou babičkou, a tak vidím na vlastní oči, jak se dnešní mladí lidé od nás i od těch, kteří opustili školní lavice třeba někdy před dvaceti lety, v mnohém liší. Média a psychologové upozorňují spíše na negativní změny, zkušenosti s alkoholem, prý i s drogami, i trávení času v přítmí dětského pokoje před počítači, tablety a herními konzolemi. Jsem povahou optimista a i díky své práci vidím řadu rozdílů pozitivních.

Dnešní děti se narodily v době svobody, a to nejen v tom politickém slova smyslu, ale i ve svobodě informační. Díky internetu mají přístup k informacím snazší, rychlejší a pohodlnější než kdy dřív. To, co my jsme museli dlouhé hodiny složitě hledat po knihovnách, zjistí naše děti a vnoučata v mžiku v mobilu, a to včetně mnoha alternativních názorů na danou věc. Mladí prostě nejsou informačně odkázáni jen na školu, rodiče nebo média. Mají jedinečnou možnost sami si zjišťovat, co je zajímá, sami pátrat po podstatě událostí, sami si na ně utvářet názor a sami se rozhodnout, co ve světě kolem sebe chtějí změnit.

A já se dnes čím dál víc setkávám s tím, že dostatek podnětů a informací, ať už je to díky internetu, rodičům či osvícenějším školám, dodává mladým lidem chuť pomáhat. Dnešní děti a mladí lidé mají mnohem lepší povědomí o tom, co se ve světě děje, kdo potřebuje pomoci a kdo, jak a komu pomáhá. I to je možná motivuje k tomu, že se sami často chtějí přidat. Řada z nich dokonce sama organizuje aktivity či sbírky na pomoc ostatním anebo se angažují v některých neziskových organizacích. Jenže naše generace i generace mých dětí někdy naráží na problém, že děti a mladí lidé jakoby se pohybovali v jiném světě než my. To, co vidí a vědí, nevidíme my a naopak. Děti komunikují prostřednictvím internetu, sociálních sítí a WhatsAppu (který jsem si pořídila kvůli svému vnukovi i já), zatímco my spoléháme spíš na telefon, klasická média a osobní kontakty.

A odlišné jsou i klíčové faktory pro oslovení této mladé cílové skupiny. Zatímco pro starší generaci je důležité věrohodně prokázat, že opravdu pomáháte, že máte v pořádku hospodaření, že nadace i lidé s postižením, které podporujeme, skutečně existují, tak mladí lidé chtějí něco jiného... Je potřeba být „cool“ a umět přilákat myš jejich počítače, aby na váš projekt, vaši výzvu vůbec kliknuli, a pak je ještě nadchnout natolik, aby se sami zapojili. Mladí lidé třeba nemohou věnovat tolik svých peněz na pomoc ostatním, ale o to více mohou věnovat svůj čas a své srdce. To jsem pochopila, když jsme začali s přípravami naší propagační kampaně pro internet a sociální sítě na letošní ročník projektu Pomáhej (s) humorem.

Je to tak, abychom přilákali nové dárce, rozhodli jsme se jít s dobou. A pomáhají nám s tím právě mladí lidé z nejrůznějších online agentur, kteří nám sami nabídli svoji pomoc, svůj čas a své dovednosti, anebo třeba mladí sportovci či roztleskávačky, které nám pro podporu projektu Pomáhej (s) humorem na sociálních sítích věnují svůj úsměv. Doufám, že tato kampaň nám pomůže k tomu, že i můj vnuk Kryštof, který nedávno prohlásil, že „nikde nejsme vidět,“ nás konečně uvidí.

Naše viditelnost v digitálním světě doplní mnohé akce, které mladí lidé organizují, nebo se jich aspoň účastní, už dnes. Na Boleslavsku zorganizují běh pro postiženého spolužáka a věnují mu peníze ze startovného, v pražské škole prodávají nosy Konta Bariéry, v jižních Čechách čtou starým lidem, jinde pro naše klienty vyberou peníze z tančení soutěže... Mladí pomáhají, nabídneme jim k tomu platformu a vykročíme vstříc moderní době.

Autor: Božena Jirků | karma: 7.78 | přečteno: 435 ×
Poslední články autora